Znalost faktů a čísel o nacionálně socialistické minulosti Německa je jedna věc a samozřejmě každodenní úkol mnoha učitelů dějepisu v této zemi. Učinit toto období srozumitelným pro žáky, naplnit dějiny životem, lidmi a tvářemi, je zcela jiný a ještě důležitější úkol, protože jen toto uvědomění jim pomůže vyvodit z dějin závěry pro vlastní jednání v současnosti a budoucnosti.
V rámci každoročních projektových dnů "Škola bez rasismu" se proto seminář devátého ročníku Gymnázia Werner-von-Siemens pod vedením učitelů dějepisu Jense Lückeho a Ines Springerové zabýval zločiny nacionálního socialismu spáchanými na jejich vlastním prahu v Gronau, Epe a sousedním Nizozemsku.
V úterý bylo pro účastníky semináře na programu mimořádné setkání: Bert Woudstra, narozený v Enschede v roce 1932, který jako Žid musel zažít hrůzy národního socialismu v nizozemském podzemí a dokázal přežít, byl hostem ve třídě a byl žákům k dispozici pro velmi osobní a živou více než dvouhodinovou diskusi. V katalogu otázek, které si žáci předem připravili, se probírala témata od Woudstrova bezstarostného dětství před druhou světovou válkou až po jeho současný pohled na stav světa.
Rok 1940, kdy nacionálně socialistické Německo obsadilo Nizozemsko a provádělo tam nelidskou politiku marginalizace, pronásledování a nakonec i vyvražďování evropských Židů, byl pro tehdy osmiletého chlapce začátkem pětileté odysey v úkrytu, kterou popsal s působivými detaily. Do roku 1945 se skrýval celkem ve dvanácti různých úkrytech, oddělen od své matky, pouze s knihou a plyšovým medvídkem v zavazadle, často ve strachu ze smrti, několikrát na pokraji prozrazení nebo odhalení. Osvobození v dubnu 1945 logicky popsal jako nejšťastnější okamžik svého života, který však rychle zastínilo náhlé uvědomění si mnoha zavražděných příbuzných v kruté vyhlazovací mašinérii Osvětimi a dalších koncentračních a vyhlazovacích táborech. Tváří v tvář této hrůze na mladé lidi a učitele zapůsobil zejména velmi veselý a pozitivní přístup téměř 92letého muže. "Každé ráno se na sebe podívám a řeknu si: 'Ještě jsi tady'. To je velké štěstí," komentoval otázku jednoho z žáků, jak se vyrovnává s minulostí. S úsměvem vyhověl žádosti účastníků semináře, aby rozhovor nahrál a uchoval jako podcast, protože "my současní pamětníci pomalu vymíráme". Uchovávání historie, např. prostřednictvím tohoto podcastového projektu, je podle jeho slov jeho zvláštním zájmem právě proto, že se obává vývoje ve světě. Zakončil však na nadějné notě s apelem na mladé lidi: "99 % lidí je dobrých. Uchovejte si v sobě to dobré." (Spr)
